Stará Ves
O obci Tisk Email
Středa, 26 Březen 2008 02:00

 

Dnešní podobu obce tvoří dvě základní sídelní jednotky Stará Ves a Žďárský Potok. Katastr obce má rozlohu 4 410 ha, počet obyvatel 531. Území obce je charakterizováno svými výškovými rozdíly, od 500 m. n. m. až po hlavní jesenický hřeben s výškou 1 300 m. n. m. Více jak 80 % území pokrývají lesy. Celé území náleží do Chráněné krajinné oblasti Jeseníky.
Nejbližší železniční stanice je v Rýmařově s napojením na Valšov - Bruntál - Olomouc. Spádovým městem je Rýmařov. Zaměstnanost v současnosti je převážně u firmy Katr a. s. Stará Ves se sídlem přímo v obci Stará Ves. Jedná se dřevozpracující firmu a firmu na provozování lesnických činností. Za prací rovněž dojíždí lidé do Rýmařova do podniku RD Rýmařov, HEDVA. Velké uplatnění nacházejí u soukromě hospodařících zemědělců a dále ve službách ubytovacích a pohostinských. Ke stabilizaci obyvatelstva přistupuje zastupitelstvo tím, že prodává zájemcům o stavbu stavební místa za příznivou cenu a aktivně se podílí na rekonstrukci starších bytové výstavby. Zatím máme v obci stále fungující školu s plnou školní docházkou.


Celý článek...
 
Historie Žďárského Potoka Tisk Email
Úterý, 13 Leden 2009 02:00
Založení, pojmenování, poloha a osídlení
Celý článek...
 
Historie obce Tisk Email
Středa, 26 Březen 2008 02:00
Naše obec Stará Ves i Žďárský Potok se po staletí utvářely jako zcela samostatné obce, až v roce 1960 došlo k jejich úřednímu sloučení a Žďárský Potok se stal součástí obce Stará Ves.

Historie obce Stará Ves začíná ve 13. století, kdy biskup Bruno založil na místě dnešní Staré Vsi osadu, která patřila do Rabštejnského panství. Rabštejnské panství bylo postiženo válkami uherskými a v té době osada zanikla. V roce 1480 byla vybudována Janovická tvrz a hrad Rabštejn je již pustý. Na Nový rok 1561 byla vydána lokační listina na znovuosídlení Staré Vsi tehdejšími zástavními držiteli panství Vítem a Vavřincem Ederem ze Šťávnice. Nynější název se vyskytuje poprvé v prodejní listině císaře Rudolfa II. v roku 1584: „wes, která slowe Stará Wes“. Obec měla vždy vazbu na těžbu a dolování rud. Nejvýznamnějšími držiteli panství byli právě Ederové ze Šťávnice. Následně se zde usídlili uhlíři, kteří pálili dřevěné uhlí pro místní hutě. Důležitý rok pro obec je rok 1601 - to Ferdinand Hofman povolal na janovické panství císařského lesmistra a nastal obrat v lesním hospodářství k cílevědomému využití a obnově ohromného lesního panství. Nastalo budování milířů, na vodních tocích budování záchytných přehrad pro splavování dříví na staroveskou pilu, též došlo k vybudování úzkokolejné železnice pro dovoz dříví.

Velký rozvoj v obci nastal po roce 1721, kdy převzal panství Alois Harrach a později Ferdinand Harrach. Za jejich doby nastal rozvoj v oblasti tkalcovství a zpracování textilu. V roce 1757 byl založen papírový mlýn, roku 1770 se snažila hraběnka Růžena Harrachová obnovit zdější stříbrné a olověné doly. Rodu Harrachů vděčí obec za spoustu pozitivního - vystavění školky pro děti svých zaměstnanců, dále kostela a vybudování hřbitova.

Velkou historickou událostí v obci bylo otevření kina v roce 1927, kdy se hrálo první představení, vybudování skokanského můstku v roce 1932, kdy se zde konalo i mistrovství ve skoku na lyžích.

Dominanta naší obce Alfrédova chata, jejíž stavba byla započata roku 1861, následně rozšířena v roce 1901.

Později se lidé z obce zabývali lesařinou a zpracování surového dříví na místní pile. V oboru zemědělství se nyní zabývají nejvíce chovem dobytka. V tomto oboru proběhl běžný vývoj od JZD přes státní statky až po současně soukromě hospodařící zemědělce."

Původní stavby místních domků byly ze dřeva, kamene, střechy ze dřevěné šindele, otopem bylo samozřejmě dřevo. Les byl a je největším zdrojem zaměstnání místních občanů. Dříví se v zimě sváželo saněmi a železnicí - přenosnou úzkokolejkou a koňmi. Též hutě na zpracování železné rudy skýtaly velkou zaměstnanost. Před druhou světovou válkou byly v obci dva obchody, dva hostince a několik drobných živností.

Poválečný vývoj je spojený s úbytkem obyvatelstva a následným osidlováním. V této době zanikla také značná část domků, zvláště v oblasti Žďárského Potoka.